Moje spisovatelská dílna

Příběh mého dětství a mládí, který se přímo váže k jednomu zaniklému pražskému koutu jsem napsal inspirován pořadem ČT a nazval ho

Love Story Zátory 2

Při putování poměrně vzdálenou minulostí se mi, kromě obecného pohledu na popisované místo, vybavily mnohé osobní vzpomínky a detaily z té doby. A nejen to. Jak jsem postupně skládal celý ten příběh, překvapila mě jeho poměrně značná vypovídací hodnota i pro dnešní dobu. A možná, že hlavně pro tu úplně současnou. Podobně jako po druhé světové válce opět bojujeme o zachování svobody a demokracie a z nich plynoucích prosperity a důstojného života každého z nás. Co je ale varující, že metody tehdejších komunistů řízených ze Sovětského svazu, které vedly k ovládnutí naší země touto totalitní mocností a následné porobě, útlaku, ztrátě svobody a suverenity, a hlavně k hospodářské a morální devastaci celé společnosti, začínají opět jako sláma z bot čouhat ze současných aktivit některých jedinců, uskupení i politických struktur. Jejich spektrum je zdánlivě širší, jeho hlavními zbraněmi jsou populismus, dezinformace a matení veřejnosti s jediným cílem. Vrátit český stát zpátky tam, kde už jako součást ruského impéria jednou byl. Není žádným překvapením, že v této podvratné činnosti se opět angažuje komunistická strana. Z ideologie se jim komunismus jako takový úplně vytratil, demagogická příchylnost k ruské imperiální říši zůstala. Pod mohutnou palbou ruské hybridní dezinformační mašinerie jim pilně sekundují další rádoby demokratická uskupení ohánějící se "vlastenectvím", "suverenitou", ochranou před neexistující migrací atd. Pozadu nezůstávají ani autoritářsko-oligarchické struktury. Ti všichni mají plná ústa demokracie a svobody slova, ale ve své podstatě jim jde výhradně o to, jak tyto hodnoty odstranit, protože jejich nedemokratickému naturelu prostě nevyhovují. Proto pokusy "řídit stát jako firmu" tzn. autoritářsky, snaha o zrušení nepohodlného senátu, o ovládnutí veřejnoprávních a pokud možno všech medií, diskreditace politických odpůrců a kritiků, otevřené výpady proti členství v evropských strukturách a EU samotné atd. Dnes bychom, oproti období před r. 1948, teoreticky měli mít výhodu v tom, že uvolněné historické prameny nám poskytly dostatečně podrobný vhled do tehdejších sovětských totalitních a imperiálních praktik. Ty se v zásadě příliš nezměnily a jsou dnes obdobně používány současným Ruskem k obdobnému cíli, oslabení a následnému ovládnutí demokratické Evropy. Někdy mám pocit, že naše země si z toho žádné poučení nevzala a děsí mě, že by naši vnuci mohli znovu prožívat podobně nesmyslné, hloupé a trapné příhody jako já za svého mládí, to vše na pozadí zdecimovaných a okradených rodin, politických procesů a vražd. Kolem sebe vidím dokonce i protagonisty tehdejší šikany a křiváctví, kteří se najednou vynořili a ani dnes se nerozpakují šířit bludy a dezinformace za účelem zcela zřejmým. Proto jsem se pokusil, aby moje povídání nebylo jen historickou faktografií, někdy možná příliš detailní, ale také varováním před opakováním chyb a tudíž i podobných důsledků, které se pak zákonitě dostaví. Zároveň ale věřím, že se moje chmurně se rýsující deja vu přece jen nenaplní... Autor.