Standův pohled

aneb

                  jak jsem se motal hudebním světem a kdo všechno mi u toho asistoval.

Byli to zejména: Sláva Štochl - vynikající muzikant i člověk, kapelník tanečního orchestru, učitel hudby a češtiny na ZDŠ Jablonského (Na Zátorách) v Praze 7 a jím vedený školní pěvecký sbor a orchestr, kam jsem dobrovolně povinně musel.  Zdeněk Pokorný (zvaný Bažant), kamarád a spolužák ze základky, utajený syn Karla Valdaufa (ale jakoby mu z oka vypadl) a tím pádem muzikant od pánaboha. Na klavír zahrál cokoliv kdykoliv. Bydlel ve velkém rozděleném bytě s Jiřím Bažantem (odtud jeho přezdívka), kde bylo slyšet, jak s Maláskem skládají hudbu nejen ke Starcům na chmelu. Bohumil Kulínský starší - v r. 1955 mě nevzal do svého tehdy Dětského pěveckého sboru čs. rozhlasu, jak chtěli mí rodiče a kam již chodili můj bratranec Pavel a sestřenice Irena (později profesionální pěvkyně), ale řekl mi, že jsem docela dobrej. Tím mě sice naštval, ale zase ne tak moc, protože jsem v té době radši hrál fotbal. Anežka Peková - přísná učitelka klavíru (více než pět let jsem se bál, kdy mě zase sekne přes prsty) v hudebce na "Dimitráku" (nyní Ortenovo nám.) Praha 7. Zde (a posléze také v "Juldě Fuldě" na Malé scéně a na fotbalovém hřišti) došlo k mému setkání s mladým nadaným houslistou Jirkou Veisserem (zhruba asi v letech 1956 - 8). Ivan Mládek, kamarád z dětství a puberty, v padesátých letech se vnucoval se synkopami, dixilandem a banjem a dožadoval se doprovodu na piáno. Také tvrdil, že jednou s tím banjem vydělá velké prachy (oprávněně nás tj. mě, svého bráchu Martina i další, přitom oslovoval "vy volové !!!", protože jsme mu to nevěřili). Olda Honzík, kamarád a spolužák z "Betléma" (1960-64), cyklista, judista, ale hlavně schopný kytarista i kapelník našeho tehdejšího hudebního komiksu dětských nástrojů zvaného Recesband, s kytarou "Gibson" a s vysokým IQ. Nádherná doba big beatu, muzicírování a návštěv malých hudebních scén, tanečních kursů, kaváren a odpoledních čajů. Moje kmenová trampská a sportovní osada Hujara (Babice u Říčan) od r. 1952 a později hospoda "U Frydrychů" tamtéž (1964-70) mě naučily mnohé písně trampské a sprostonárodní a k tomu veřejně drhnout otlučenou kytaru za 120 Kčs. Sem patřil i příroďák, zpěvák a kytarista Jarda Vyhnis ze Strašína (zvaný Kóňa nebo také Californian Jerry), nyní vše sleduje ze San Diega a občas i přijede. Spřátelená trampská, sportovní a také velmi hudební osada Old Winipeg (Babice u Říčan), kde působili mj. známý taneční mistr, muzikant a noblesní člověk J.A.Trubač (zvaný Péťa), svérázný kytarista a velký tramp Láďa Hudeček, dříve i autor trampských písní Áda Vodrážka, kterého jsem bohužel již nezažil, neboť včas emigroval. Zde jsem tehdy poznal i moji milou Dádu Trubačovou, Péťovu dceru, která se později stala mojí partnerkou nejen v muzice, ale hlavně v životě. Strojní fakulta ČVUT (1964-1969), nezapomenutelný Tonda Hájek, spolužák z průmky v Betlémské Milda Dufek, spolužák z kruhu a dodnes kamarád Jirka Veisser a rodící se skupina Rangers. Šéf cimbálové muziky, bodrý Valach a výborný kamarád Jura Hubálek (rád se mnou soutěžil, kdo zazpívá hlubší tón, končili jsme většinou někde u kontra C, v závislosti na momentální nebo předchozí hladině alkoholu i níže). Houslista této cimbálovky upřímný a nekonfliktní Pepa Roubíček (zvaný Roubeles) se marně pokoušel naučit mě aspoň trochu ovládat housle. Dudák folklórní skupiny Dokolečka Jarda Helebrant (zvaný Hele), čestný a poctivý kolega z Prága i Čedoku, zpěvák a výborný hráč na folkovou kytaru. Kolega z Prága Jirka Klozar (zvaný Closer), který mi pomáhal vybrat moji první slušnou kytaru. Pěvecký sbor Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy, sbormistři Oliver Dohnányi, Jan Kasal, Miriam Němcová, Jarda Brych a Lubomír Mátl (1978 - 88), dobrý duch a také zakladatel sboru v r. 1948 Honza Schneider a bezpočet kolegů zpěváků, z nichž mnozí dodnes působí v různých hudebních nebo vokálních uskupeních. Jmenovat musím alespoň Pepína Vránu uměleckým jménem Joe Havran, Láďu Pekárka (zvaného Pégo, nyní zpěvák Kožených hrdel) a Standu Grunzweiga (alias Zwanzig), také Fero Živnu (Fanán), kamaráda a spolužáka ze strojní fakulty, tenora a trochu podivína, který mě do sboru přivedl, když jsem se nudil s nohou v sádře a nemohl sportovat, ostatní nechť prominou. Volejbalista Vlasta Střelba, který mi na treningu nechtěně způsobil inkriminovaný těžký výron v kotníku a tím mě odsoudil ke sborovému zpěvu, za to vše pochopitelně také může. Komorní pěvecký sbor Canticorum Iubilo (1991-93), dirigent Oliver Dohnányi, šéf sboru a korepetitor Vojta Vančura, kolega v basu Jirka Drahoš a další. Hospoda "U rybníků" ve Březí u Říčan a kamarádi z osady S.O.B.Ú. - Honzové Strnad, Krušina, Mlejnek, Bártl a Rychnovský, Ivan "Porta" Doležal (známý též jako organizátor a porotce festivalu Porta, bývalý člen skupiny Formani a propagátor country v TV i na Country Radiu), Jirka Jirásek známý především jako bubeník George z kapely Petra Nováka George and Beatovens, později bubnoval i s Rangers a dalšími kapelami, Milan Tregler, Jirka Jareš, Pavel Spider Martínek a další, kteří byli v r. 1994 u zrodu (nebo později naskočili do) kapely Country Band SOBÚ, kde jsme s Dášou (posléze již mojí manželkou) hráli až do r. 2006. Patřil sem i Pavel Jeřábek, skvělý muzikant i člověk, renomovaný hudební skladatel, učitel hudby, v životě poněkud nepraktický milovník koček (čtyřnohých) a majitel Trabanta. Rád vzpomínám na něj i na jeho přesné a fundované muzikantské rady, které nám vždy ochotně poskytnul. Při každoročním pouťovém zpívání na mši v březském kostelíku sv. Bartoloměje jsme s partou kamarádů ze sboru VUS vždy obdivovali jeho úžasnou schopnost perfektně zazpívat z listu cokoliv jsme přinesli. Nelze zapomenout na známého country muzikanta a jazzmana, našeho souseda a dobrého kamaráda Standu Chmelíka, ani na našeho učitele hry na klávesové nástroje v LŠU (dříve ředitele tamtéž) humorem oplývajícího Standu Hoernera. V neposlední řadě nesmím vynechat ani vliv mých rodičů, kteří oba měli múzy v genech, abych ten sentiment nějak završil. 

ZPĚT