Jak to bylo s Dášou

Na základce (Reisova škola) na Vinohradech působila paní učitelka hudební výchovy Vlasta Kratochvílová (velmi svérázná, osobitá, ale zlatá „Kráťa“), která učila i hudební teorii a vedla také náš školní kroužek sborového zpěvu. V „Lidušce“ (LŠU Španělská) jsem zběhla už jako prvňáček z houslí ke klavíru. Vynechat nemohu výraznou osobnost klavírní virtuozky evropského (možná i světového formátu) paní Lily Havlíčkovou, mou další učitelku klavíru v ÚKDŽ na Vinohradech, trápila se se mnou (ale prý hrozně ráda) několik let. Dokonce mi nabízela skvělý hudební nástroj, bílé křídlo Steinwaye (nevím, jestli výrobce píšu správně, ale opravdu to byl nádherný kus s úžasným zvukem), když se musela přestěhovat z velkého nádherného bytu na Vinohradech, kam jsem vždy těsně před koncertem chodila pilovat formu, do menšího na Smíchově. Bohužel ani my jsme v té době neměli doma dost prostoru, tak ani nevím, kde ten nástroj skončil. Od té doby jsem na tak skvělé piano neměla příležitost hrát. Až v r. 2006, to už je ale úplně jiná story, jsem našla novou lásku (tedy v oblasti hudebních nástrojů a díky mému manželovi), totiž Yamahu PSR 3000, elektronické klávesy se spoustou netušených možností, které dodnes postupně objevujeme. Na gymnáziu jsme vytvářeli různá hudební uskupení s hudbymilovnými spolužáky, např. Zuzanou Stírskou (dnes vede známý soubor Gospel Time), houslistou Pavlem Hryzákem (nyní zpěvák tamtéž) a dalšími kolegy (s Jirky Janatkou alias Pšendou, Mackem alias Masákem) tehdy i později s Danou Součkovou dříve Haščynovou atd., dalším nejmenovaným spolužákům se omlouvám. Na vysoké škole v Suchdole jsme s naší fakultní country kapelou "Drzouni" k našemu překvapení vyhráli celostátní soutěžní festival amatérských kapel v Brně. Velký vliv na mne měla trampská osada Old Winnipeg v malebném údolí u Říčan, kde měli naši chatu a kde jsem měla odmala svůj druhý domov. Od mého táty "Péti" Trubače, známého hlavně jako učitele tance a společenské výchovy, jsem  při různých příležitostech na osadě odkoukávala hru na kytaru(zřejmě jsem kromě jiného po něm zdědila také určité hudební vlohy), poslouchala a postupně i hrála trampské a country písničky. Protagonistů a vzorů zde bylo dost. Svoji stopu zde zanechal Áda Vodrážka, autor trampských písní a tátův kolega z kapely Červená sedma, z těch starších  patřili k osadě svérázný kytarista a tramp Láďa Hudeček zvaný Drapák, operní pěvec Tonda Papoušek, Ela Boudová, z těch relativně mladších pak Jirka Reiter, Jára Špirit, Fráňa Trla (bývalý kapelník country skupiny Bonita) a další. Neopomenutelnou osobností byl hudební skladatel, učitel v hudební škole, milovník koček, osadník z nedaleké spřátelené osady SOBÚ, kamarád Pavel Jeřábek. Vděčím mu za mnohé, nejen že v hudebce (ZUŠ Tuklatská resp. Olešská) v Praze 10 dal základ hudebního vzdělání mým dětem, ale pomohl naší tehdejší kapele (Country band SOBÚ) radou, zpěvem i klávesovým doprovodem při countrybálech a jiných hudebních akcích. Také jsem vděčná, že zhudebnil mých několik textařských pokusů a tak si ho můžeme dodnes připomínat při jejich interpretaci. I dnes mám pár lidí, bez kterých by to prostě nešlo, jednak učitele na klávesy pana Stanislava Hornera, muzikantku a klávesovou poradkyni Petru Šteflů. Nelze ani vynechat mé nejbližší, tj. děti jako velmi přísné kritiky a všechny přátele a kamarády, kteří nám fandí a podporují naši snahu podělit se o radost z muziky i s ostatními. 

 Zpět